-story-[kapitola 2.]

28. ledna 2009 v 21:06 |  [story]
[pokračování 1.kapitoly]

Zahleděl se na ni svýma modrýma očima. Ten pohled jakoby ji zmrazil. Od té doby co ho zná s ním prohodila jen pár slov. Nějak zvlášť jí nazajímal. Teď se ale tak zvláštně díval, že se neodvážila pohnout.

Jako by jeho pohled uměl zabíjet a kdyby se pohla, je po ní. Prohlédl si ji od hlavy až k patě, podivně se ušklíbl a otočil se zpátky k oknu. Ještě chvilku nehybně stála, potom se otočila a lehla se zpátky k Jimmymu. Ani nevěděla jak se to stalo, ale znovu usnula.
Když se znovu probudila, svítilo škvírou v závěsu na okně světlo přímo do jejího obličeje. otočila se na druhý bok a rychle pomrkávala, aby se probudila. Nakonec otevřela oči okořán a posadila se. Už spala jako jediná. Ryche se koukla na hodinky. Sakra! Třičtvrtě na jedenáct! Zpakovala si svoje věci, rozloučila se s ostatními, kteří jen tak tupě zírali do prázdna a snažili se být v klidu, aby zmírnili bolest hlavy, a vyběhla na ulici. Domů jí to trvalo asi půl hodiny a ještě se proplést městem..no je jisté, že přijde pozdě.
Chvilku před půl dvanáctou otevřela dveře domu. Okamžitě ucítila vůni svátečního oběda. Matka, jež zaslechla bouchnuté dveří přišla do chodby.
"No kde seš?" šeptala."Říkala jsi v jedenáct! je půl dvanácté a ty nikde. Mazej s převléknout!"
"Taky tě zdravím, " usmála se, vyběhla schody do patra a zavřela se ve svém pokoji. Už ráno si vymyslela co si na otcovi narozininy obleče. Vzala oblečení do ruky a odešla do koupelny. Dala si rychlou sprchu, žádný zdržování, rychle se nasoukala do volné hipísácké zavinovací sukně oranžového tílka, na nohy žabky. Seběhla schody zpátky dolů. Bylo tam už plno lidí. Bbičky, dědové, tety a strýcové, prostě všichni příbuzní na které si rodiče jen vzpomněli. A pak ještě spousta přátel a známých. Carol zahlédla sestru, jak se baví se sestřenicí Melanií. Je to stejná barbína jako Carolina, pomyslela si Carol. Radši šla za bratránkem Javierem. Byl jen o rok starší než ona a vždycky ho měla moc ráda. Byl stejně praštěný, ale bydlel na Kubě, takže se moc často neviděli. Povídali si a Javier začal vyprávět o dárku pro Carolina otce. Prý dostaně velkou krabici pravých kubánských doutníků. Carol se smála, Javier všechno říkal tak vtipně. Náhle se zarazila. Přestala se smát a tupě civěla před sebe. Javier do ní šťouchl.
"Carol? Co ti je??" smál se.
"Eee...nic...to bude...dobrý," řekla mu se stále stejným výrazem. Náhle sebou škubla a podívala se na Javiera. "Ne, nebude to dobrý! Nemam dárek pro otce!"
...


[pokračování příště]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tErE3kA tErE3kA | 31. ledna 2009 v 11:38 | Reagovat

Máš talent,řikám ti to pořád..:)Spisovatelko..:PUž se těším na pokračování z nudy.xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama